Nová, neobjevená planeta, nezanesená do žádné mapy, hurá, pojmenuji jí. Ten sarkasmus mě jednou zabije, podobných prdelí, které nikomu ani nestáli o pojmenování jsem viděla a navštívila dostatek. Scénář je pokáždé stejný, nalezne se nová planetka, přistane se, zabije tam dva týdny svého života v naivní představě o vzácném nálezu a pak zcela naštván vypadne z planety a ani se neobtěžuje jí pojmenovat. Kolikrát se mi jen tohle stalo?
Teda, abych jen nekřivdila, půda zde byla zbarvena podobně jako na Ravanu, což nijak zvlášt nezvedalo kvalitu téhle prdele galaxie.
Tak, teď všechno popořadě. Těším se až se po dvou dnech marodění pořádně najím a ejhle ocitnu se na tomhle zapadákově? Ať to provedl kdokoliv, rozbiju mi obličej za mučení mého vyhládlého žaludku. Bohužel okolní "fauna" nepřekýpala živočichy, ba ani rostlinami, přesně jako doma. Tedy, označovat Ravan za domov již bylo staré, mým domovem již skoro dva roky tvořila rozlehlá místnost plná všelijakého harampádí na TCFS Argo. Tam se nachází má měkká, pohodlná postel, na které se událo již mnoho neuvěřitelných věcí.
Zpátky k realitě, neni čas zalétávat myšlenkami ke Wilhelmovi, teď se z toho musím dostat. Co mi zbývá, neznám terén, denní dobu, ani jak chladno bude v noci. Zkusím to co vždycky, jít prostě za nosem.